Startseite / 2005-06 / 2006-03-14 Theater Limonadovy Joe 10

In dieser Gruppe suchen

Limonádový Joe aneb Koňská opera

Hodnotíme-li divadelní adaptaci filmové předlohy, nelze se vyhnout srovnání
jevištního provedení s filmovým představením. A uvědomíme-li si, jak
prominentní film sloužil za předlohu našeho školního představení, je zřejmé, že
laťka pro srovnání bude ležet velmi vysoko.
Limonádový Joe patří do zlatého fondu české kinematografie. Scény, průpovídky a
melodie z filmu vešly ve všeobecnou známost. Mluvená čeština byla obohacena
řadou slovních obratů, spojení a rčení, která se v paměti lidí navíc snoubí s
mimikou a gestikou české herecké elity.
Za předpokladu, že mnozí z návštěvníků divadla si budou dobře pamatovat filmovou
verzi Limonádového Joea, jsem měla obavu, zda se nám podaří našim provedením a
našimi hereckými výkony zaujmout diváky.
Poté, co jsme naši adaptaci Limonádového Joea odehráli, mám příjemný pocit
ulehčení a hrdosti. Pramení jednak z bezprostředních reakcí diváků během
představení a za druhé z následného hodnocení divadla, jak jsem ho mohla
vyslechnout.
Nejednalo se přitom totiž o pouhou povinnou blahosklonost příbuzných. Kdepak.
Kladné posudky byly vyargumentovány, týkaly se konkrétních výkonů. A bylo toho
ke chválení dost. Vezměme to, podle vyposlechnutého, řadou.
Nejprve je nutno uvést velmi zdařilý adaptační přepis (divadelní hru napsal Jiří Brdečka a text přepracoval Petr Šusta – poznámka paní profesorky Zojerové) a režijní zvládnutí kusu.
Toto jde k dobru paní profesorce Zojerové. Prý je to její zatím nejlépe
povedené představení. Dále jsou na řadě herecké výkony. Byly údajně nad
standardem obvyklým při žákovském divadle. Místy dosahovaly až profesionální
úrovně. V našem představení jsme se dokonce nemuseli vzdát ani obtížné taneční
části. Dík patří spolužačkám a spolužákům, kteří s příkladným úsilím
nastudovali pod choreografickým vedením paní Nassiri kankán a country-dance. Za
svůj výkon sklidili po zásluze obdiv a ovace.
Velmi důležitou součástí je v Limonádovém Joeovi hudební prvek. Vyjadřuje to i sám
podtitul ,,Limonádový Joe aneb Koňská opera’’. Zde se vyznamenal a
nezastupitelným způsobem k našemu úspěchu přispěl pan profesor Langer. Na jeho
konto se připisuje hudební aranžmá i živý klavírní doprovod představení.
Pěvecká sóla byla hodnocena jako v rámci možností naší školy vynikající výkony,
na sborových pěveckých výkonech nebyly shledány také žádné závady.
Jediná kritika, kterou jsem vyslechla, se týkala zvukového technického prvku.
Bylo by záhodno, aby střelba z pistolí, která v Limonádovém Joeovi tvoří potřebnou
atmosféru, byla zřetelně slyšitelná.
Závěrem bych se chtěla zmínit o jednom svém pocitu. Věděla jsem, že se plánuje,
předvést naše představení i mimo zdi školy. Měla jsem z toho původně velikou
obavu. Ale teď, po celkovém úspěchu obou představení a s vědomím, že bude možno
zkombinovat to optimální z obou alternací, se už nebojím. Domnívám se, že můžeme
naši interpretaci Limonádového Joea směle prezentovat veřejnosti.
Dagmar Slavíčková, 6.ORg

O filmu ,,Limonádový Joe‘‘ jsem slyšel již mnohé a jen smůla zapříčinila, že jsem ještě neměl možnost tento film vidět. Avšak to, že lze Limonádového Joea velice úspěšně předvést jako činohru – nebo lépe řečeno hru se zpěvy – bylo pro mě zcela nové. Musím hned zpočátku říci, že se žáci ORg zhostili úkolu velmi dobře.
Ačkoliv se takřka nikdo ze studentů podílejících se na tomto představení – kromě studentky 8.ORg Nikolety Juhaszové, představitelky role Tornádo Lou – nevěnuje herectví aktivněji, byl ,,Limonádový Joe‘‘ předveden velice profesionálně. Již první kroky, první zvuky kankánu vás uvedou do atmosféry divokého západu. Výkon našich spolužaček v kankánu i v country tanci byl zkrátka famózní.
Nejvíc mě oslovili představitelé Limonádového Joea, jeho snoubenky Vinnyfred a kabaratní zpěvačky Tornádo Lou. Neméně zajímavá byla Sylvia Farlik přestrojená za Hoga Foga, která roli dodala legrační nadsásku a odlehčenost.
Nesmín opomenout ani výkony našich dívek z 6.ORg. Přestože neměly v dopoledním představení tolik prostoru projevit svůj talent, svoji ,,práci‘‘ odvedly vskutku skvěle. Proto bych chtěl ještě závěrem zvolat: ,,Děvčata, děkujeme!‘‘
David Vojtíšek, 6.ORg

O tomto představení jsem se dozvěděla už před letními prázdninami. Přála jsem si hrát Vinnyfred, ale bohužel mi to nevyšlo. Stala jsem se tedy částí publika, které na konci představení piští, co mu hlasivky stačí, a věrnou pozorovatelkou všech zkoušek. Byla jsem tedy u rozdělování rolí, u diskuzí ohledně kulis a při debatách o změnách scénáře. Na zkouškách se zažilo snad tolik zábavy jako nikde ve škole, hlavně když se paní profesorka Zojerová (režisérka celé hry) zapojovala do hraní.
Ale přejděme k samotnému představení, které mě mile překvapilo. Odpolední bylo velmi zábavné díky Sylvii Farlik v roli Hoga Foga, kterého zahrála naprosto báječně. V jednom kuse jsem se smála, nejvíce když Hogo Fogo zpíval nad mrtvým Joem. Dále bych chtěla vzpomenout výborný pěvecký výkon Emy Šimkové ze 7.ORg v roli Vinnyfred.
Večerní představení považuji za výborné díky hereckým výkonům Terezy Štěrbové v roli Limonádového Joea, Julii Braumüller jako loupežníka Grimpa a Dominice Hadbávné jako Vinnyfred. I když jsem znala celé představení nazpaměť, stále mi připadalo zábavné, i když některé pasáže z mých oblíbených scén byly mnohdy vynechány.
Za zmínku stojí i taneční vložka, a to tance kankán a country dance, které byly veselým zpestřením, stejně jako sólový zpěv umně zabudovaný do celého představení. Zde bych ráda pochválila pěvecké výkony Veroniky Krupčíkové a Dagmar Hozové z 5.ORg.
Petra Tilkeridisová, 6.ORg

V úterý 14.března jsme se šli podívat na paní profesorkou E. Zojer nastudovanou divadelní hru ,,Limonádový Joe‘‘. Jednalo se o stejnojmennou komedii, v níž hrál mimo jiné Miloš Kopecký. Zajisté se výkony našich herců nedají srovnat s těmi z originálního snímku, ale i tak jsem se výtečně pobavila. Řekla bych dokonce, že nedokonalé herectví mých spolužáků udělalo z celého představení originální zážitek.
Překvapilo mě, že většina diváků hodnotila velice pozitivně výkon Sylvie Farlik, která hrála mužskou roli Hoga Foga. Mně připadala v této roli až příliš ženská. Poněvadž jsem měla možnost zhlédnout i večerní představení, tak se mi zdál Hogo Fogo v podání Jirky Baluska mnohem zdařilejší.
Co mě ovšem nejvíce šokovalo, byl zpěv. V životě jsem toho slyšela už hodně, ale něco tak nevydařeného ještě ne. Vše vynahradil tanec, přičemž nejlépe tancovala asi Dominique Soukup z 5.ORg. Jen přehnaně odhalená těla tanečnic mi trošku vadila. Myslím si, že v momentě nástupu skrovně oděných dívek na scénu jen málokterý zástupce mužského pohlaví věděl něco o ději příběhu.
Velice se mi líbil výkon Barbory Budzakové, která hrála Principála. Domnívám se, že společně s Nikoletou Juhaszovou alias Tornádo Lou tvořily skvělé duo.
Až na velmi nevydařené pěvecké vložky se mi celé představení zdálo velmi živé, veselé a hlavně originální. Musím také ocenit trpělivost paní Nassiri, která s herci nacvičila veškeré taneční výstupy.
Julina Suchánková, 6.ORg

Když jsem se dozvěděla, že se v letošním školním roce bude hrát western, pomyslela jsem si hned, že se mi to zcela jistě nebude líbit, neboť tento divadelní a filmový žánr nemám příliš v oblibě. Ale dopadlo to zcela jinak.
Musím se přiznat, že jsem neměla slov, protože se mi celé představení moc líbilo. Všichni vystupující gymnazisté byli skvělí a podali neuvěřitelné pěvecké, taneční, ale hlavně herecké výkony. Museli zvládnout poměrně hodně textu, ale i když pak něco při premiéře zapomněli, tak hráli prostě dál, improvizovali a vůbec nikdo neměl tušení, že něco chybí.
Velmi mě také překvapily profesionálně předvedené tance kankán a country dance, které byly výborně připraveny.
Musím se ale přiznat, že se mi večerní představení líbilo více než dopolední, protože Limonádový Joe, kterého hrála Tereza Štěrbová, byl lepší. Na druhé straně však byl Hogo Fogo z dopoledního představení zábavnější než ve večerním. To ale neznamená, že by se mi ten večerní nelíbil.
Zpestřením celého představení byly sólové pěvecké výstupy a sborový zpěv. Domnívám se, že je zapotřebí hodně odvahy ke zpěvu před publikem, uvážíme-li, že byli herci a herečky řádně nervózní. Z tohoto důvodu mám před všemi vystupujícími velký respekt.
Celé představení bylo velice zábavné a patří bezesporu k těm, které člověka pobaví, když má špatnou náladu. Byla jsem celkově velice pozitivně překvapená a vše se mi moc líbilo, i když jsem do divadelního sálu přicházela s velkou dávkou skepse.
Nadine Bischof, 6.ORg



Po půlročním pečlivém nacvičování se čtrnáctého března předvedli studenti gymnázia s divadelní hrou podle stejnojmenného filmu ,,Limonádový Joe aneb Koňská opera‘‘. Hrálo se dopoledne i večer a v každém představení jste mohli vidět jiné herce. Celá parodie na western vznikla pod vedením paní profesorky Zojerové, která svými tvůrčími a režisérskými schopnostmi dovedla sehrát herce k úspěšnému provedení hry.
Mezi jednotlivé výstupy herců byly vloženy také sólistky a tři taneční vystoupení. Zde bych chtěla smeknout především před Veronikou Krupčíkovou. Dopolední představení bylo velmi vydařené a myslím, že se líbilo všem divákům.
Večerní představení jsem si prožila na prknech, co znamenají svět. Nebudu jej tedy hodnotit z pohledu diváka. Musím říci, že před vystoupením panovala za oponou nervozita. Ta ovšem nedokázala ovlivnit naše výkony. Troufám si tvrdit, že se nám to povedlo.
Já osobně jsem si to velmi užila. Už se těším na další scénáře od paní Zojerové. Doufám jen, že příště se na nás přijde podívat více lidí.
Tereza Štěrbová, 6.ORg

Když jsem paní profesorce Zojerové řekla, že bych v příštím divadelním představení nejraději hrála nějakého opilého ,,chlapa‘‘, neočekávala jsem, že se mi toto přání tak rychle splní a já se ocitnu v roli Grimpa, kterého lze popsat takto: je to věčně opilý pistolník, který se zajímá jen o ženy, když právě nepopíjí svou skleničku whisky. Není moc inteligentní a vždy udělá to, co mu poručí Principál, šéf Triger Whisky baru. Nevím, proč paní profesorka Zojerová byla tak nadšená, že jsem tuto roli přijala. Doufám jen, že to nebylo kvůli tomu, že se Grimpovi podobám.
Zkoušky mě hrozně bavily, neboť se paní profesorka nikdy nebála ukázat nám, jak asi máme zahrát naše role. Následovala jsem pak jejího příkladu, když jsem si vůbec nevěděla rady s chroptěním.
Hrála jsem jak v dopoledním, tak ve večerním představení. V prvním jako ,,křoví‘‘, jak nám naše profesorka s oblibou říkávala, abych pomohla spolu s ostatními zaplnit hospodu. Dále jsem dopoledne ztvárnila otce Limonádového Joea. Ve večerním představení jsem pak vklouzla do role Grimpa. Musím říci, že jsem se přitom ztrapnila, hlavně když jsem musela nechat sklouznout dolů své kalhoty. Přesto jsem tuto roli hrála hrozně ráda, ale na druhou stranu už nikdy nebo případně delší dobu nechci hrát jakékoliv opilé stvoření.
I když jsem žádné představení neviděla z pohledu publika, musím říci, že se mi velmi líbilo. Přesto si myslím, že na hru ,,Deset malých černoušků‘‘ předvedenou loňský školní rok nemělo.
Julia Braumüller, 6.ORg

Dne 14.3 měla naše třída možnost zhlédnout divadelní představení
"Limonádový Joe" v podání našich spolužáků z gymnázia. Začátek
představení byl pestrý, když dívky tančily kankán a měly na sobě pěkné kostýmy.
Hudbu obstarával pan profesor Langer hraním na klavír, jeho výkon byl
profesionální. Divadelní hra byla také okořeněna zpěvem, mohli jsme zaslechnout
zpívat jak sbor, tak i sólo, což někdy byla velice zajímavá podívaná.
Herecké výkony byly vynikající, zvláště ve večerním představení. Herci se snažili vžít
do svých rolí, i když měli hrát opilé. Představení bylo chvilkami zábavné, ale
chvilkami také dost nudné, jelikož westerny a parodie moc nesleduji. Ale podle
aplausu diváků bylo zřetelně znát a slyšet, že se hercům představení podařilo.
Barbora Počuchová, 6.ORg