Startseite / 2006-07 / 2007-03-02 Vortrag und Diskussion- Aerzte ohne Grenzen 8

In dieser Gruppe suchen

http://www.aerzte-ohne-grenzen.at/
„Ärzte ohne Grenzen“ – Lékaři bez hranic
Setkání s panem Gerhardem Schmidem
Organizátorka projektu: Dr. Silvia Höbart
Datum: 7.03.2007 v učebně slovenštiny, od 8.00 – 9.00
Publikum: 5. a 6.ORg

Dne 4.3. 2007 se 5. a 6. třída Bilingvního realného gymnázia Školského spolku ,,Komenský‘‘ setkala s panem G. Schmidem, který pracuje pro rakouskou organizaci „Ärzte ohne Grenzen“. Je mu 30 let a už se zúčastnil mnoha projektů této organizace. Byly to projekty jako např. pomoc chudým lidem v Afghánistánu. Na otázku, jaký projekt se mu zatím nejvíc líbil, odpověděl, že práce v Afghánistánu ho nejvíc ovlivnila, protože na jedné straně musel poznat, jak si lidé dokážou vzájemně ublížit a uškodit, na druhé straně se mu ta země velice zalíbila. Vyprávěl nám o pěkných krajinách a milých lidech, kteří se radovali, když jim byla poskytnuta pomoc.
Dále nám popsal práci, která vyžaduje velkou dávku disciplíny, ale také odvahy. Řekl, že první pobyt je vždy nejtěžší. Člověk by neměl mít strach, jinak týmu nepomůže, má ke všemu přistupovat s respektem, neboť nebezpečí je stále hmatatelné. V krizové oblasti se člověk nesmí chovat jako hrdina, který běží ven, aniž by si dával pozor, a to jen proto, aby pomáhal druhým. Všechno musí být přesně zorganizováno, aby nedošlo ke zmatku.
Jedna nepříjemná stránka na této práci je, že lidé, kteří pracují pro tuto organizaci, nemají skoro žádný soukromý život. Mít rodinu a děti je těžké, když manželka nebo manžel je na půl roku pryč. Pan Schmid nám řekl, že jediná možnost, která zbývá, je si najít přítelkyni nebo přítele přímo v této organizaci. Pak je možné, že se párkrát jede společně na nějaký projekt.
Ještě další zajímavá věc, o které nám vyprávěl, je, jak je celá organizace financována, a to jen z finančních darů, které se vždy, když se něco stane, začnou sbírat.
Už se dokonce stalo (při katastrofě tsunami), že lidé darovali tolik peněz, že už organizace nevěděla, jak má tyto prostředky použít. Tak museli ve zprávách oznámit, aby již nebyly posílány žádné finanční příspěvky. Organizace „Ärzte ohne Grenzen“ nemá povolení používat peníze na jakékoliv katastrofy, ale pouze na konkrétní projekty, na které lidé přispívají.
Jeden bod, který nás trošku šokoval, byl ten, že se vždy musí počítat s tím, že se člověk vrátí domů s nějakou nemocí. Například nám pan Schmid vyprávěl, že se už dvakrát nakazil malárií a jednou měl zánět středního ucha. Sice to v obou případech byly jen lehké choroby, ale není nikdy vyloučené, že se lékař této organizace někde nenakazí.

Teď bych chtěl ještě krátce uvést, jak mě tohle setkání ovlivnilo. Musím říct, že jsem si tento den odnesl hodně pozitivních dojmů. Ještě dlouho jsem nad tím přemýšlel, jaký to musí být pocit, pomáhat tolika lidem a snažil jsem na základě těchto myšlenek popřemýšlet i nad vlastními zkušenostmi, které jsem získal při projektu „72 Stunden ohne Kompromiss – 72 hodin bez kompromisu“, při kterém jsem též pomáhal starým lidem. Byl to pro mě úžasný pocit, když jsem viděl, jak se tito lidé radovali, a dokážu si představit, jaký to musí být pěkný pocit letět domů z nějaké krizové oblasti a vědět, že tam jsou lidé, kteří se teď, díky naší pomoci, cítí lépe a můžou žít hezký život.
Andreas Egermeier, 6.ORg