Home / 2008-09 / 2008-11-19 Lesung- Iva Prochazkova 9

Setkání se spisovatelkou Ivou Procházkovou
7.ORg a 8.ORg

Když jsme se studenty 8.ORg četli a analyzovali román ,,Nesnesitelná lehkost bytí‘‘slavného francouzského spisovatele českého původu, pana Milana Kundery, tak jsme také intenzivně zabývali pasáží týkající se literáta Jana Procházky a v té chvíli jsme si ještě nedokázali představit, že se za několik týdnů setkáme s jeho dcerou, autorkou knih pro děti a mládež, paní Ivou Procházkovou. Díky iniciativě Českého centra jsme měli dne 19.11. 2008 možnost zaposlouchat se do ukázek dvou románů pro mládež, a to ,,Wir treffen uns, wenn alle weg sind‘‘ a ,,Die Nackten‘‘.
Paní Iva Procházková četla z těchto románů vydaných v němčině a potom proběhla na půdě našeho gymnázia v útulné atmosféře školní knihovny diskuze s touto známou autorkou knih nejen pro děti a mládež, ale i pro dospělé čtenáře. Román ,,Wir treffen uns, wenn alle sind‘‘ pojednává o katastrofě, která postihne Českou republiku, o vypuknutí nakažlivé a smrtelné nemoci a o mladých lidech, kteří jsou díky dramatické situaci donuceni překonat své vlastní, hluboko zakořeněné předsudky a vzájemně si pomáhat. Jen tak je možné začít po takovéto apokalypse zase od nuly...Ve druhém románu pro mládež - ,,Die Nackten‘‘ - řeší pět hlavních protagonistů své osobní problémy spojené s dospíváním – první láska, ostych, problémy vysoce nadaných mladých lidí, drogová tematika, nároky rodičů versus vlastní představy o životě a budoucnosti atd..
Paní Procházková pak v rámci tohoto velmi živého a zajímavého čtení vyprávěla o svém dětství, mládí a diskriminaci v době komunismu. Místo studia na univerzitě měla na výběr ze dvou povolání – buď se stát kuchařkou, nebo uklízečkou. Rozhodla se pro první variantu, ale hned vzápětí se nám přiznala, že dokonale ovládá obojí – je skvělou kuchařkou a pečlivou uklízečkou.
V roce 1983 emigrovala s manželem, známým režisérem Ivanem Pokorným, a s dětmi nejprve do Rakouska a potom do Německa. Ve Vídni se naučila během dvou let plynně německy a další dva roky jí trvalo, než začala ovládat vídeňskou němčinu. V Brémách se začala věnovat literatuře a psát nejprve kratší texty v němčině, většinou povídky, a potom romány ze života mladých lidí, dětí, kteří mají své osobité problémy.
Po celou dobu emigrace s dětmi mluvila česky, trénovala s nimi český pravopis a gramatiku, a proto bylo pro ně studium na gymnáziu – po návratu do vlasti – mnohem jednodušší a přestup nebyl tak náročný a komplikovaný.
Paní Procházková nám vylíčila velmi přesně a autenticky důvody, proč se se svým manželem, rozhodla pro trvalý pobyt v Praze. Dále jsme se dozvěděli, že díky její angažovanosti při hledání finančních prostředků bylo možné natočit muzikál ,,Rebelové‘‘, neboť chtěla pomoci panu Renčovi, zalíbil se jí scénář a hrozně ji bavilo sledovat práci mladých nadšených herců a hereček.
Nejvíce naše studenty zajímalo téma emigrace a otázka návratu do Prahy po sametové revoluci a její další literární tvorba. K dalším perličkám z tohoto setkání rozhodně patří i informace, že se bezprostředně po emigraci do Vídně za paní Ivu Procházkovou a jejího manžela zaručili dvě známé osobnosti z rakouského kulturního života, a to paní Christine Nöstlinger (oblíbená autorka knih pro děti a mládež) a herečka Elfriede Ott.
Chtěla bych na tomto místě poděkovat Českému centru za zorganizování tohoto čtení a paní profesorce Evě Zauchner, která se studenty 7.ORg četla několik knih Ivy Procházkové v hodinách jazyka německého. Největší dík však patří samotné spisovatelce, která naše studenty přímo okouzlila svým bezprostředním a velice přirozeným vystupováním, zajímavým čtením a velmi upřímnými odpovědmi při závěrečné diskuzi. Po této akci se na mě obrátili někteří studenti s prosbou, že by si také chtěli vypůjčit nějakou knihu Ivy Procházkové. A právě to považuji za největší úspěch tohoto setkání...
Mag. Eva Zojer